Cibetková káva - Kopi Luwak - 100% arabika přímo z pražírny

Luwak (neboli česky cibetka) je kunovitá šelma, která žije v horských oblastech, a to převážně na Bali, Jávě a Sullawesi v Indonésii. Toto zvířátko, které je velmi podobné lasičce, se kromě hmyzu, drobných hlodavců a tropického ovoce živí také pojídaním sladkých bobulí kávovníku, z nichž si vybírá ty nejuzrálejší. Cibetka si přitom pochutnává pouze na slupkách, protože její trávicí ústrojí celé kávové zrno nestráví a naprosto neporušené ho vyloučí ven. A právě to je základ pro výrobu cibetkové kávy (Kopi Luwak).
Kávové zrno totiž projde trávicím traktem cibetky, kde dojde k tzv. fermentaci, to znamená, že každé zrno je obohaceno důležitými trávícími enzymy, které spolu s žaludečními šťávami cibetky nastartují biochemický proces, v jehož rámci dojde ke štěpení proteinů na aminokyseliny. Díky tomuto procesu ztrácí káva veškerou hořkost a naopak získává naprosto jedinečnou chuť, ve které lze rozpoznat tóny karamelu, čokolády a ovoce. Někdo v cibetkové kávě dokonce cítí i náznak švestek. A jak se vůbec cibetková káva "sklízí"? Hledání trusu cibetek s kávovými zrny zabere farmářům spoustu času. Není totiž vůbec jednoduché najít exkrementy zvířat, která většinu svého času tráví ukrytá v hustých horských keřích. Nejdůležitější tak je důslednost.

Poté, co farmář nashromáždí dostatek trusu, musí z něj vybrat kávová zrna a tato pečlivě očistit a osušit. Následuje oddělení zrn od obalu a jejich opětovné sušení. Až po tomto zdlouhavém procesu, který trvá až několik dní, jsou kávová zrna konečně připravena k pražení. Na pražení samozřejmě také hodně zaleží. Zrna musí být upražena tak akorát, v opačném případě by káva mohla ztratit svou specifickou vůni a chuť.
V minulosti byla cibetka považována za cizopasníka a lovena pro údajné farmaceutické účely. Dnes je častým terčem pytláků, kteří ji loví pro svou obživu. Divoce žijících cibetek tak neustále ubývá. A to je také jeden z důvodů, proč je cibetková káva jednou z nejdražších a nevzácnějších káv na světě.